V období po ukončení komunistické nadvlády do naší země dorazilo mnoho informací o různých směrech filozofie, náboženství i alternativní medicíny z východu. Jako jedny z posledních k nám dorazily znalosti o systému zvaném ájurvéda. Je mnohem méně známá než její mladší sestra, tradiční čínská medicína (TČM), ale to neznamená, že nám nemůže nic zajímavého nabídnout. Spíše naopak.
Co to vlastně ájurvéda je a čím se zabývá? Ájurvéda je věda o šťastném životě. Ayur znamená život, véda je věda. Nejedná se tudíž o indickou medicínu, jak se většina poloinfomovaných lidí domnívá. S medicínou však v některých částech velmi úzce souvisí, a tak bychom ji zjednodušeně jako medicinský systém mohli chápat. Součástí ájurvédy jsou zejména návody jak žít, abychom byli zdraví, šťastní a úspěšní. Proto zahrnuje v sobě mnoho oborů od zásad výživy, přes doporučení denního režimu a klinickou ájurvédu (léčení nemocí) až po doporučení pro zdravý sex.
Historie ájurvédy:
Historie ájurvédy mizí někde v dávnověku. První písemné záznamy o ájurvédě se objevují ve védách, nejstarších literárních památkách lidstva, zejména pak v Atharva-védě. Tyto památky jsou staré cca 3000 let, ale většina odborníků se shoduje, že se jedná jen o písemný zápis památek tradovaných dlouhou dobu ústně. Skutečný počátek ájurvédy proto nelze odhalit. Nejvýznačnější klasická ájurvédská díla pak byly napsány v prvním tisíciletí před naším letopočtem.
Ájurvéda poté významně ovlivnila při šíření buddhismu tradiční čínskou medicínu, egyptské lékařství a zejména (což se málo ví) staré řecké lékařství, které se stalo základem evropské medicíny a bylo praktikováno po celé Evropě minimálně do období renesance. Námitka, že je ájurvéda cizí systém nevhodný pro Evropany tedy neobstojí. Naopak ájurvéda je systém vycházející ze stejné tradice jako evropské myšlení, jen postupem času se tyto systémy rozešly. Předností ájurvédy oproti preferované čínské medicíně je její sepětí s duchovnem, praktičnost, relativní jednoduchost a vhodnost pro indoevropany. Číňané mají některé prokázané fyziologické odlišnosti, například neschopnost trávit mléčnou bílkovinu.
Komplexní systém:
Jak jsem již zmínil výše, ájurvéda je komplexní systém. Zahrnuje v sobě velmi praktický návod, jak žít, počínaje denním režimem, přes jídlo, sex, vylučování až po léčení běžných, ale i velmi vážných nemocí. Za tisíciletí jejího praktikování v různých společenských podmínkách došlo k mnoha objevům, které byly převedeny do mnoha praktických doporučení.
Jak ani nemůže u tak starého a košatého systému být jinak, ájurvéda se rozvrstvila na množství různých pojetí, která se mohou v detailech dost významně lišit. Je to dáno různými společenskými i zeměpisnými podmínkami, různým náboženským přesvědčením praktikujících a v neposlední řadě i různými povahami praktikujících osob. Neznamená to, že některé pojetí je správné a ostatní jsou chybná a bludná. To je příliš katolický pohled, ke kterému máme sklony, i když ho třeba kritizujeme. Ájurvéda je tolerantní. Jakýkoliv způsob vedoucí k cíly je správný. Vždyť takový je i život a ájurvéda je věda o životě.
Hlavní zásady ájurvédy:
1. Ájurvéda je celostní systém. To znamená, že ájurvéda přednostně řeší celkovou rovnováhu organismu a teprve následně eventuelně řeší symptomy, například konkrétní nemoci. Výhodou tohoto principu je skutečné řešení problémů už u jejich příčiny, včetně psychických problémů. Nevýhodou je zdlouhavost takovýchto postupů a požadavky na sebekázeň klienta. Použití několika indických bylin není ájurvéda
2. Ájurvéda usiluje o život v souladu s vlastní konstitucí, okolním prostředím, roční a denní dobou a přírodními zákony. Pro každého má individuální recept. Tento individuální přístup je její velikou výhodou, neboť každý jsme jiný a to, co je vhodné pro jednoho, může druhého vážně poškodit
3. Hlavní zásady ájurvédy jsou poměrně jednoduché a každý si je může po krátkém seznámení osvojit. Jak se postupně seznamujeme s dalšími podrobnostmi, pochopitelně zjistíme, že se jedná o jednoduchost pouze zdánlivou. Pro počáteční proniknutí do zásad ájurvédy to je však velká výhoda
4. Ájurvéda se snaží využívat zejména přírodní léčebné postupy. Tím minimalizuje jejich vedlejší účinky. Přednostně volí co nejšetrnější postupy, má ovšem ve svém arzenálu i postupy značně razantní
5. Cílem ájurvédy není přežití za každou cenu. Ájurvéda si uvědomuje nezbytnost smrti a zaměřuje se spíše na kvalitu života. Tím se výrazně liší jak od evropské medicíny, tak od tradiční čínské medicíny
Zákon příčiny a následku:
Ájurvéda v podstatě nerozlišuje zdravé a nezdravé věci. Jen učí, když uděláte toto, stane se tohle. Nejsme na to zvyklí a zvláště pro někoho je to obtížné. Je to ale jeden ze základních zákonů, které platí ve Vesmíru.
Tento zákon je ale možné i využít k vlastnímu prospěchu. Nabízí nám totiž velkou škálu terapeutických možností. Důsledek našeho chování můžeme ovlivnit přidáním dalších činností, které posunou výsledek směrem, který si přejeme.
Co je indické, nemusí být ájurvédské:
Častou chybou laiků je spojovat ájurvédu s indickou kulturou. Je sice pravdou, že v Indii a na Šrí Lance se ájurvéda udržela v nejčistší podobě, ale její rozšíření je mnohem širší. Ve formě Unani je praktikována v muslimských zemích, tvoří základ tibetské a mongolské medicíny, její principy se využívají v tichomoří i v Oceánii. Také čínská medicína byla v průběhu misie budhismu ájurvédou významně ovlivněna. Nesdílím ovšem názor některých autorů, kteří tvrdí, že tradiční čínská medicína přímo na ájurvédu navazuje. V době příchodu budhismu do Číny bylo již čínské lékařsví na velmi vysoké úrovni a pouze vstřebalo indické vlivy.
Naopak v Indii neměla ájurvéda vždy na růžích ustláno a v některých obdobích byla v některých částech subkontinentu tvrdě potlačována. Hlavní problém, proč není ájurvéda totožná s indickým životním stylem je však to, že vyžaduje osobní zodpovědnost za zdraví a od určité úrovně i dávku znalostí a duchovní vyspělosti. To ovšem není všem dáno. Často je pohodlnější nedodržovat určitá doporučení, protože pozitivní efekty se projeví mnohdy až za určitou dobu. Proto praktická ájurvéda není dostupná pro všechny, ale pouze pro ty, kteří jsou ochotni na sobě pracovat. To byla a je vždy menší část jakékoliv společnosti. Proto je mnoho indických zvyklostí ájurvédě na hony vzdáleno.
Multikulturnost ájurvédy:
Ájurvéda je provozována v různých kulturních prostředích. Není závislá na náboženství. Provozovali ji a provozují lidé hlásící se k hinduismu, budhismu, islámu, křesťanství i animistickým náboženstvím. Lze ji provozovat v různých zeměpisných šířkách, prakticky kdekoliv na světě. Je to učení natolik široké, že každý člověk si v něm může najít recept na své problémy, ať jsou jakékoliv.
Účinnost ájurvédy:
Hlavním kouzlem ájurvédy je ale to, že opravdu funguje. Vzhledem k tomu, že se praktikuje i při střízlivém odhadu několik tisíc let, mnoha milióny lidí, její koncepty jsou opravdu vyzkoušené. Moderní medicína má své koncepty vyzkoušené v lepším případě několik desítek let, ájurvéda má v této věci nepřekonatelný náskok, srovnatelný pouze s tradiční čínskou medicínou (mám na mysli opravdu tradiční medicínu, ne to, co zní vyrobil Mao Ce-tung)
Důslednost a dogmatičnost:
Ájurvédu lze praktikovat v jakémkoliv prostředí a v jakékoliv situaci. Pochopitelně nelze v jakémkoliv prostředí dodržovat všechna ájurvédská doporučení. To však není ani nutné. Ájurvédská doporučení je vhodné dodržovat asi ze 70-90%, dogmatické dodržování je v podstatě proti duchu ájurvédy. Ájurvéda obvykle zná několik cest k cíli a málokdy je nutné použít všechny. Mimo to zná ájurvéda koncept zmírňujících prostředků a některé „hříchy“ je možné zmírnit použitím těchto prostředků. V další části knihy o nich pohovoříme.
Moderní medicína a ájurvéda:
Moderní medicína dosáhla velikých úspěchů zejména v některých oblastech:
- v potlačování příznaků, což nám může prospět k získání času a sil na léčení
- v chirurgii
- v bezprostřední záchraně života
V prevenci a v léčení chronických onemocnění je však slabá. Také je třeba si uvědomit, že mnoho léčebných postupů je velmi nepříjemná nebo má mnoho vedlejších účinků. Ájurvéda je v mnoha činnostech opakem moderní medicíny. Je vynikající v prevenci, dosahuje mnoho úspěchů v řešení chronických problémů a její postupy jsou obvykle příjemné. Naopak je pomalá při řešení život ohrožujících stavů a ájurvédská chirurgie upadla již před dvěmi tisíci lety.
Z toho vyplývá jako velmi vhodné kombinovat ájurvédu s moderní medicínou. Neodříkejme se ani jedné. Ájurvéda má výhodu v postupech vyzkoušených mnoho stovek, možná tisíců let a oproti čínské medicíně i v důrazu na odstraňování přebytků (což je problém téměř všech civilizačních chorob)
Autor: Fakír
Literatura:
- Douillard, J.: Sezonní dieta, Ecce Vita, Praha, 2002
- Frej,D.: Ájurvéda, Eminent Praha 2007
- Chauhan,V.: Ájurvédská medicína. 4DVD, Advana, Praha 2010